Aerária a terária
Pokojovky ke štěstí potřebují málo. Hlavní dva aspekty, které při jejich výběru řešíme, je množství světla, které jsme jim schopní poskytnout, a zálivku. O světle v jiném příspěvku, to by bylo nadlouho… A pak taky od toho tu máte nás a my vám s tím rádi poradíme! Vy jen rozsekněte, jak často budete ochotní zalévat. Rostliny mají totiž rády, když substrát mezi zálivkami trochu proschne, aby se ke kořenům dostal vzduch a neživořily v bažině. U bezodtokých nádob, kterými jsou i naše skleníky, to platí dvojnásob. Skleníky, ať už ty uzavřené s poklopem, nebo polouzavřené s nějakým otvorem, se vyznačují tím, že nemají na rozdíl od květináčů ve dně drenážní odtok, kterým by přebytečná voda mohla odtéct do podmisky, a taky tím, že se v nich voda odpařuje pomaleji kvůli menšímu přístupu vzduchu. Na to je potřeba myslet při provádění zálivky, kdy musíme dávat pozor, aby kvítka nedostala víc vody, než dokážou spotřebovat. To znamená, že zaléváme menším množstvím vody a taky s větším časovým odstupem. Výhodou terárií je, že jsou ze skla, takže je při lití vody vidět, jak se drenážní vrstva na dně plní vodou. Hladina nalité vody by měla sahat maximálně tam, kde končí drenáž a začíná hlína. No a tím pádem uvidíte i to, jestli už je drenážní vrstva proschlá a vy můžete zase terárium zalít. Úplně největším benefitem ale je, že se ve sklenících voda drží mnohem déle, než v květináčích, takže mikrosvěty jsou skvělým řešením pro kytkovrahy, kteří soustavně zapomínají na zálivku. Vlhkomilné mikrosvěty se zalévají jednou za 2-6 týdnů, suchomilné jednou za 4-12 týdnů. Ke každému samozřejmě dostanete i tištěný návod, ať to všechno nemusíte nosit v hlavě nebo ať ho můžete dát někomu jako dárek a nezpůsobit mu tím víc mrzení, než užitku.