kokedamy


Kokedama /苔玉 / v doslovném překladu znamená mechová koule. Je to původní forma pěstování bonsají, kdy se kořenový bal rostliny obalil zeminou do tvaru koule, na které pak – možná ani ne až tak záměrně – začal růst mech. Tyto se tradičně pokládaly na ozdobné misky, ale dnes je spíš „tradičně“ zavěšujeme. A voila, levitující kytky v mechu, řekl by laik.


Celé to ale není tak jednoduché. Aby rostlina prosperovala, potřebuje mimo světla, vzduchu a vody i organické a anorganické složky, které jsou běžně obsaženy v substrátu, který se obměňuje díky přesazování. Proto je okolo kořenového balu se zeminou utvořený ještě podpůrný bal ze směsi rašeliny, jílu a vody, který pomáhá zadržovat vodu a živiny v kokedamě.  V tomto balu už rostlina zůstane celý svůj další život, takže je dobré rostlinu v růstu spíš krotit, než ji podporovat.

Péče je celkem jednoduchá a nijak zvlášť se neliší od té běžné, květináčové. Zalévá se tak, že mechovou část ponoříte do misky s vodou a necháte kokedamu napít. Pak misku položíte pod kokedamu a necháte okapat přebytečnou vodu. Je lepší, když použijete převařenou nebo filtrovanou vodu; úplně nejlíp vodu z přírodního zdroje (dešťovka nebo ze studánky). Hlavním nepřítelem krásně zeleného mechu je totiž chlor.

A jak zjistit, kdy kokedama potřebuje zalít? Buď se budete řídit manuálem, který ke každé kokedamě přidáváme, nebo ji prostě ji potěžkáte (tenhle um dostane do ruky během pár týdnů i běžný kytkovrah 😉 ). Jílovo-rašelinný obal kokedamy i zemina zadržují vodu a pokud je kokedama lehká, znamená to, že chce pít. Frekvence závlahy se liší podle toho, jestli pěstujete suchomilný sukulent, nebo vlhkomilnou kapradinu, ale i podle toho, jestli je rostlina například nad topením v obýváku, nebo v kuchyni nad dřezem. Ke každé kokedamě dostanete manuál, kde je vše popsané a nakreslené. Najdete v něm i specifické informace odpovídající rostlině, která je v kokedamě zasazená, tedy jaké stanoviště jí vyhovuje a jak častá by měla být zálivka. Piece of cake prostě.

 

zpět nahoru