Luční, zahradní, nebo figu borovú?

Luční, zahradní, nebo figu borovú?

„… já to nechám na vás, prostě to udělejte takové hezké luční – jako vždy!“

– pořád všichni

typická luční kytice fialová, žlutá, bílá

jarní lesní kytice bez květů

jarní kytice z prvních planých květů

jarní kytice s prvními zahradními květy

zahradní kytice přelom zimy a jara

zahradní kytice vrcholného léta

Takže hurá do práce! Akorát teda v zimě, na jaře a tak od půlky podzimu je tohle zadání na známost se Dvanácti Měsíčky. Byli jste někdy touhle dobou na louce? Ne? Zkuste to (je to krása). No a když už tam budete, schválně, kolik najdete kvítek, co mají stonek alespoň 30 centimetrů. A jsou barevné. A je jich tam aspoň 5 druhů. Moje česká babička by to kvantifikovala asi jako kulový s přehazovačkou. Ta slovenská by mávla rukou a lakonicky prohlásila: Figu borovú.

… duben – ještě tam budem.

Na jaře, pomineme-li pučící klacíky, jsme odkázané na zahradní produkci. Brzy z jara máme narcisy a čemeřice, pak tulipány, různé cibuloviny, sasanky, pryskyřníky a nakonec šeřík. Nejdřív – protože rok od roku je to jinak – v půli května začíná to pravé období pro sběr planých a lučních druhů, ale každá květina má svůj čas a taky ji nemůžeme sklízet celé Boží léto. Aby to nebylo tak jednoduché, tak dokonce každý květinový druh má svůj biotop, takže není samozřejmé, že na kdejakém rohu seženeme třeba ostrožky, zvonky nebo pomněnky (všechny tři navíc kvetou až v červnu). Za těmito druhy často vážíme dlouhé a časově náročné výlety. Donést tyhle krásné křehotinky v teplém počasí nezavadlé do centra Brna je vždy dobrodružství s nejistým výsledkem. Naštěstí se s nimi většinou nějak dohodneme a pak nám v kyticích dělají radost, kterou žádná kytka ze skleníku nenahradí. Pokud je po nás ale žádáte, mějte na paměti, že je potřeba chtít je ve správnou dobu a dostatečně předem. Pomůže vám například náš přehled nebo tenhle odkaz.

Mnoho chroustů v máji – dobrý rok.

Na začátku léta, ale často už v druhé půli května, začíná sezóna pivoněk. Pivoňky, to je vždy drama roku, takže trochu předbíháme. K této době patří mimo jiné i první parkové růže, orlíčky, plané pryskyřníky, krvavce, kopretiny, silenky, různé vikve, první miříkovité… Častým požadavkem je co nejvíc barevná luční kytice. Pokud ale máme používat čistě plané druhy, se vší snahou většinou nedocílíme širší škály, než bílá-žlutá-fialová. Vázat barevnější letní kytice samozřejmě není problém, jen musíme zařadit i některé zahradní druhy. Netřeba ale zoufat! I s kvítky ze zahrady umíme naložit tak, aby kytice působila přirozeně, divoce a neokázale. Slibujeme, že nerozeznáte šalvěj hajní z naší zahrady od šalvěje hajní z louky.

Co srpen nedovařil, září nedosmaží.

S nastupujícím podzimem postupně ubývá planých květin – obzvlášť těch barevných. Touto dobou pracujeme hlavně s plody peckovin a malvic, se šípkem, ptačím zobem, pámelníkem a taky s plody bylin. Z planých květin máme k dispozici například vratič, vřes, řebříčky ze stinnějších stanovišť, druhou vlnu sasanek a bodláky. V zahradách je to o něco veselejší, protože ještě kvetou některé růže a chryzantémy i astry jsou v plné parádě. Hlavní hvězdou podzimu jsou ale hortenzie! Ty konečně dostávají zemité tlumené odstíny, které tvoří naprosto nezastupitelný barevný most, který propojuje všechny syté a křiklavé podzimní tóny žluté, oranžové a vínové. Častým požadavkem nevěst je, abychom se jim v kompozici vyhnuly, ale slibujeme, že pokud nám je dovolíte použít, výsledek bude mnohem harmoničtější.

V prosinci-li zima, sníh-li hojně lítá, hojnost všady bývá žita.

Co si budem, v zimě je to na luční kvítí bída. Seženeme maximálně posledních pár bobulí, co ještě nestihli ozobat ptáci, a ty stejně ve vyhřátém bytě opadají raz dva a je z toho akorát borčus po podlaze. Řešíme to tak, že kvítka kupujeme ve skladu řezaných květin. Vybíráme druhy, které k nám nemusí putovat přes půl zeměkoule (a taky z plantáží, kde se často nedodržují základy sociální a ekologické solidarity), ale ty ze střední Evropy a aspoň přijatelně sezonní. Často jsou to frézie, chryzantémy, různé plody, bodláky, rychlené cibuloviny… vlastně toho není vůbec málo! Vždycky děláme, co můžeme, aby kytice od nás vypadaly jako kvítí z lesa – skromně a uvolněně. Od října až do konce roku spočívá slušná porce naší tvorby ve výrobě podzimních a zimních věnců na dveře a adventních věnců. Pracujeme tedy se sušenými květinami, jehličím, borůvčím, plody, jmelím, šiškami, sklem, plaveným dřevem a mechem. Před Vánoci navíc vyrábíme velkou spoustu kokedam a aerárií pod vánoční stromky, takže ani nemáme čas štkát po planém kvítí. Na jaře bude elán ještě potřeba a tak sbíráme síly!

Jestli jste dočetli až sem, smekáme, tleskáme, ceníme a posíláme srdíčko! A taky vám sdělíme velký tajem našich kytic. Víte co? Víc je víc. Nebaví nás kytice složená ze tří, byť lučních, druhů. Nejlepší je vždy kombinace louky a zahrady. Můžeme pak líp napodobit plenér a využívat rozmanitosti, horizontů, velikostí, textur a nenápadných odstínů. Sice trvá, než to vymyslíme, zkombinujeme, spočítáme, uvážeme… ale jinak to neumíme a ani nechceme. Takže velké, fakt ohromně velké díky každému, kdo čtete, chodíte, vracíte se, doporučujete a „necháváte to na nás“. Prostě díky, že nás necháte vyřádit!

Radka a Zuzka

zpět nahoru